LVB? Co je to?

Letní Víkendové Bikování. Tři bratři a otec, všichni vášniví cyklisté, tak proč alespoň jednou za rok někam nevyjet společně? Bikovaní, jídlo, pivko, pokec. To je ve dvou větách stručně o co tu vlastně jde.

S nápadem na první LVB přišel Páša před pár lety a od té doby se z toho stala každoroční tradice. Letos na jaře jsme tedy už počtvrté vybírali cílovou destinaci. Ačkoli se nabízí relativně blízké Alpy nebo třeba slovenská Fatra, stále zůstáváme u nás v Česku. I tady je přece hezky a aby člověk mohl jet poznávat svět, měl by pořádně znát svoji rodnou zem. První rok tedy padla volba na Jizerské hory, o rok později jsme vyrazili na Králický Sněžník, třetí byly Javorníky a letos máme namířeno do Brd. 

 

Co říká wikipedie? Brdy jsou členitá vrchovina ve středních Čechách. Je to geomorfologický podcelek širšího celku Brdská vrchovina, který celý rovněž bývá nazýván Brdy. V užším významu se za Brdy označují pouze Střední Brdy a Jižní Brdy. Nejvyšším bodem je Tok s 865 m n. m., jenž je současně nejvyšším přirozeným vrcholem středních Čech.

Charakter akce: Třídení rodinné bikové soustředění

Dostupnost: Brdy leží 40km jihozápadně od Prahy, autem to zvládnete pohodlně pod hodinu. Z Brna je nejlepší jet na Prahu po dálnici, to zabere zhruba 2,5 hodiny. 

Náročnost: 2/5. Terény zde rozhodně nejsou nějak náročné a oblast je vhodná pro všechny výkonnostní skupiny. Většinu tras jsme jeli po širokých a zpevněných cestách. Terén by se tady určitě našel, ale na to jsme neměli čas.

Horák nebo silnička? 60/40. Brdy nejsou zas tak velké a na silničce je projezdíte docela rychle. Horák potom nabízí možnost vyrazit až na hřeben a to se určitě vyplatí. Obě skupiny cyklistů si tady najdou svoje Co se ale rozhodně vyplatí je gravel bike. Na něm tady projedete skoro vše.

Infobox

Letka Los Rapidos po roce opět v akci

Den první - rovnou nahoru!

Dneska bohužel nemáme takové štěstí jako loni v podobě státního svátku a tak vyrážíme ze Žďáru až po poledni. Vojta stejně ale teprve dopoledne přilítá z USA, takže to vlastně ani nikomu moc nevadí. No, letos to bude spíše poznávací LVB, nikdo nejsme ve stavu plné motivace do brutálních tréninků. A vlastně, proč ne.

 

S Vojtou se potkáváme tedy až na místě, krásném ubytování ve vesničce Lhotka. Kdyby mi nikdo neřekl, že jsme 40km od Prahy, myslel bych si, že jsme tady na konci světa. Ubytování je ale luxusní, pivko dole mají, ve vesnici je klid, prostředí parádní, co víc si přát.

 

Je ale stále začátek dubna a proto vyrážíme co nejdříve na kolo. Tma se blíží. Na dnešek máme v plánu sice jen 50km, ale rovnou přes jedno z nejvyšších a nejhezčích míst. Houpák. Nejdřív ale musíme objet Plešivec a Písek. Oba dva kopce jsou takový hybrid mezi Vysočinskými a Brněnskými lesy. Žádné překvapení, ale je to tu hezké. Od 18.km začíná desetikilometrový kopec na již zmíněný Houpák. Nejdříve mírně po úbočí celého masivu, poté u obce Obecnice najíždíme do vojenského prostoru a kopec se začíná konečně pořádně zvedat. Poslední kilometr vede úzkou stezkou mezi borůvčím, mapy.cz nikdy nezklamou. Těch 400m+ uteklo rychle a jsme na vrcholu. Krása.

Zpátky už to doklepneme nejrychlejší cestou, těstoviny čekají. Páša ještě vyráží na rychlý běh s čelovkou, my ostatní zakončujeme první den prvním pivkem.

LVB Den první

Trasa: Lhotka - Písek - Obecnice - Houpák - Rejkovice - Lhotka

Parametry: 50k/1000m+

Terén: Terén je z naprosté většiny pohodlně sjízdný, střídá se asfaltka a šotolinová cesta, případně louka. Poslední kilometr na Houpák jsme jeli prudkým trailem, ale i tomu se dá vyhnout.

Náročnost: 2/5 - vhodné pro kohokoli, kdo se nazývá sportovec

Strava: zde

Letka Los Rapidos po roce opět v akci

Den 1 - mapa

Houpák se určitě nevyplatí vynechat

Den druhý - bajková všehochuť

Dnešní hlavní cíl je dát 100km. Trasu máme naplánovanou už z domu a vede téměř přes celé Brdy, Opravdu to není velké pohoří. To ale nevadí, na tři dny to je tak akorát. Vyrážíme ve stopách včerejší trasy a začínáme naše Tour de Brdy v protisměru hodinových ručiček. Trasa vede většinou opět po asfaltkách nebo šotolinových cestách, taková vyšší Vysočina. Až na 40.km se nese vše ve stejném duchu, naháníme se s klukama a řešíme, že jsme moc pomalí a nestíháme sraz s taťkou na oběd. Proto pod vrcholem Praha odbočujeme z asfaltky vlevo do terénu a začíná konečně troška srandy. Když už, tak už. Po půl kilometru jsme přinuceni tlačit. To jsme nečekali! Singletrack ale jinak nemá chybu a za chvilku už stojíme na druhém nejvyšším vrcholu Brd. Praha (862m). 

Po rychlém kouknutí do mapy se rozhodujeme zdolat i Tok, zdejší nejvyšší kopec (865m). Po krátkém bloudění a hádání se s navigací najíždíme na další trail, tentokrát okolo Malého Toku. Paráda. Rychle sjedeme pětikilometrový sjezd, abychom mohli vystoupat na Tok (u nás se zaběhl název Ťok) a podivit se nad nezajímavostí vrcholu. Čekali jsme náhorní plošinku a krásné výhledy jako včera, ale nahoře jsme našli jen hroudu kamení. No, asi jsme jeli ze špatné strany. Co se dá dělat, oběd čeká, a tak to pálíme opět s několika kufry rovnou do Příbrami na jídlo.  

Na poradě u oběda se stanovuje další dnešní cíl a tím se stává rozhledna Studený vrch. Kopec to sice není největší (jen 200m+), ale rozbitá kamenitá cesta a únava z předešlých dní udělá svoje. Hezký trail těsně pod vrcholem nás opět nakopne a vrchol dobýváme v relativně dobrém rozpoložení. Už chybí jen poslední sjezd do naší Lhotky! No a pár koleček okolo penzionu, aby na těch hodinkách bylo přesně 100km. Výkon století to dneska nebyl, ale hezky probajkovaný den určitě ano.

S Pášou ještě před večeří vybíháme vyklusat na 250m+ kopec za barákem - Plešivec. Krása! 

LVB Den druhý

Trasa: Lhotka - Dolní Kváň - Tři Trubky (zajímavý zámeček) - Praha - Tok - Podlesí - Obecice - Studený vrch - Lhotka

Parametry: 100k/1900m+

Terén: Šotolina a asfaltky, okolo Prahy a Malého Toku krásný trail.

Náročnost: 2/5 

Strava: zde

Den 2

Brdský denní chleba

Plešivec

Louky okolo Obecnice

Den třetí - někdy se prostě nedaří

Jelikož nechceme už potřetí do stejných míst, plánujeme na dnešek vyrazit severněji směrem na Mníšek pod Brdy. Plány jsou vždycky fajn. Na dvacátém kilometru ale přichází defekt a sranda začíná. Náhradní duši mám, ve všem ostatním ale s Vojtou vždy spoléháme na Pášu. Pouštíme se tedy rychle do výměny a do akce přichází Pášova ultralight pumpička. Po dvaceti minutách zoufalého snažení se nafouknout novou duši zjišťujeme, že i ta nová utíká. Jak se tohle podařilo, nikdo nikdy už nezjistí. Kluci tedy vyráží zpátky pro auto, já několik km pěšky do nejbližší vesnice a dnešní výlet končí trošku předčasně. U chaty se potkáváme s taťkou, a tak si pujčuju jeho kolo a s V&P tam bouchneme ještě aspoň Plešivec. Pecka. Ani nám nenajeté kilometry nevadí, dáváme poslední letošní smažák a valíme domů. Já si přecejen ještě chci spravit chuť opravou duše a cestou do Brna na kole, ale o tom třeba jindy.

Aspoň to počasí podrželo

Tak zase za rok...

Brdy jsou krásná oblast, třeba pro rodinnou dovolenou to musí být paráda. Takhle na bikové soustředění ale byly tři dny úplně akorát. Určitě by šlo najít mnohem více hezkých stezek, ale v rámci možností jsme projeli velkou většinu Brd. Překvapilo nás kolik je ve vojenském prostoru asfaltek, které vedou od nikud nikam. Nějak se tady ty tanky asi pohybovat musely. Kdo má tedy gravel bike a chce si užít od každého terénu něco, je tohle parádní lokalita. Z hlediska MTB to letos Mountain Biking moc nebyl, ale jak jsem již psal, to ničemu nevadí. Tak a za rok zase někam do vyšších kopců? Třeba Šumava? 

2019

LVB Brdy

Brdy

Brdy pro nás byly naprosto neznámou oblastí. I když leží kousek od Prahy, nikdy jsme o ně v mapě ani nezavadili. Což je škoda! Není to sice velké pohoří, ale určitě mají co nabídnout. Na víkendovou akci jako LVB jeto ideálka. Mluvit tady teda o pohoří je značně nadnesené, ale kdo chce, kopce si tu najde. 

Brdy jsou bývalý a částečně i současný vojenský prostor. To je možná také důvod toho, proč nejsou tolik známé, ale ničemu to nevadí. Čím méně turistů, tím lépe, ne? Vlastně na každém metru (ve skutečnosti tak 15-20m) potkáváte nějakou ceduli, která vám dává jasně najevo, že jsou Brdy prostě jiné. Sice je velká část již zpřístupněna, ale to napětí je cítit všude. Když jsme šli hledat studánku asi 200m do zakázané oblasti, nebyl to nejpříjemnější pocit. Reálně se vám tady ale opravdu nemůže nic stát.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now